Postupným stmíváním venku se i na jevišti dostáváme stále k temnějším tématům. Hamlet jako divadlo dvou herců je působivou přehlídkou královské vraždy, viny a pomsty.Hamletova zmučená duše se po celou dobu zmítá mezi iluzí, lží, šílenstvím a je neustále klamána. Výmluvné černé kostýmy nám stále připomínají smutek. V kontrastu s bílými maskami, které zobrazovali prvky divadla na divadle jsme mohli vidět děsícího se králova vraha, Hamleta, ale i královnu.
Scénu tvořili samotní diváci, kteří se stali součástí inscenace. Díky židlím vznikla velká životní křižovatka. Příchody a odchody různými směry určovaly jednotlivé postavy. I s touto minimalistickou scénou rozehráli herci představení plné úzkostné atmosféry. Zároveň nám však vtiskli představu, že všichni víme co jsme, ale nevíme, co z nás může být.
Jednotlivé scény byli rozdělovány střihem, tmou a údery na gong. Propracovaná psychologie postav postačila hercům, aby se ve fragmentárních replikách neztratili. „Usmívat se a přitom být lotrem“. Chvílemi se stává Hamletem každý z nás.
text: Markéta Horká, foto: http://www.facebook.com/Pavel.Reissmann.Photography
Žádné komentáře:
Okomentovat